Školní akademie 2010
Publikováno 29. 6. 2010
Jsem ráda, že se školní akademie Základní školy Vladislava Vančury
v Praze 5 Zbraslavi s nástupem ředitele Jiřího Kovaříka po
několikaleté pauze vrátily. Proč, když to pro pedagogy znamená mnoho hodin
práce a starostí navíc?
Protože to nejsou práce a starosti zbytečné. Na jejich konci je totiž
radost dětí, jejich rodičů a prarodičů a v neposlední řadě
i učitelů a cvičitelů z úspěchu. Co by mnozí profesionální herci dali
za potlesk, který sklízejí děvčata a chlapci od první do deváté třídy
po každém vystoupení!
To je však jen vnější výsledek. Podstatné je, že akademie od nácviku po
provedení má hluboký smysl v navázání na teoretickou přípravu zejména
v mateřském jazyce, v hudební, tělesné a výtvarné výchově. Hle,
diváci, tak jsme si procvičili paměť, tak umíme mluvit, tak se umíme
pohybovat, tak umíme tančit, zpívat, hrát, malovat, takovou máme odvahu,
tohle dokážeme! Že ne vše je dokonalé? A co vy, dospělí?
Školní akademie má ještě řadu dalších pozitivních prvků. Sbližuje
děti při společné činnosti, která – byť náročná – je baví,
jejíž výsledek je výsledkem celého kolektivu, v němž je každý
odpovědný sobě samému i ostatním. Sbližuje je i s pedagogy, vytváří
mezi nimi vztah vyšší a trvalé hodnoty. Paní učitelka už není jen ta,
která stojí před námi, je naše, hraje s námi. Tento aspekt považuji za
nejcennější.
Z vlastní zkušenosti vím, jak je akademie přínosná i dětem, které ve
třídě nepatří mezi premianty. Najednou mohou uplatnit své komediální
vlastnosti, které do školních lavic zrovna nepatří, osvědčí se jako
organizátoři, pořadatelé, kulisáci. Není bez zajímavosti, že často ty
nejzlobivější děti s radostí vystupují na jevišti a ochotně pomáhají
i s jinými pracemi. Příležitost se uplatnit a sklidit pochvalu je pro ně
vzácná a podporuje v kladném slova smyslu jejich sebevědomí.
Nechci do detailů rozebírat všechna pozitiva, která akademie škole,
pedagogům, žákům, veřejnosti přináší. Chtěla bych tímto článkem
poděkovat především svým kolegům a technickým spolupracovníkům, bez
jejichž trpělivosti, úžasné spolupráce a nadšení by nebylo ani
spokojených diváků. Těm patří dík za přeplněné hlediště Divadla
Jiřího Srnce, za důvěru a tolik potřebný potlesk.
Mgr. Lenka Fischerová (Fi)
třídní 6.A
